Dřevo má charakteristickou vláknitou strukturu, což určuje jeho fyzické a mechanické vlastnosti. Je tvořeno z lineárních vláken celulózy, z větvených vláken chemicelulóz a prostorově síťovaných makromolekul ligninu. Uspořádány jsou do buňkových stěn různých typů buněk, které mají vláknitý tvar a většinou jsou orientované v podélném směru kmene. Buňky s vyztužující (nosnou) funkcí jsou tzv. dřevní vlákna. Vlastnosti dřeva jsou výrazně ovlivňované tloušťkou a stavbou buněčných stěn jednotlivých dřevěných vláken, ale i jejich podílem a uspořádáním v objemu dřeva.

Trvanlivost dřeva ovlivňuje mnoho faktorů. Jakým je vystaveno klimatickým podmínkám, o jaký druh dřeva se jedná atp. Na výrobu dřevěných stavebních konstrukcí se používá dřevo vhodných fyzikálních a mechanických vlastností ve formě řeziva nebo kulatiny. Podle tvaru a rozměrů přírodního průřezu se zřetelem na poměr tloušťky řeziva a k jeho výšce se řezivo rozděluje na deskové (prkna, fošny), hraněné (hranoly a hranolky) a polohraněné (trámy). I všeobecné mínění o chování dřeva během požáru je zkreslené. Dřevo je hořlavé a dokáže vyživovat oheň i ���it ho za pomoci prchavých plynů, které při vysoký teplotách vznikají. Avšak zuhelnatění dřeva však lze odhadnout a působení plamenů na průřez lze snížit nebo zamezit vhodnou impregnací, obkladem a úpravou povrchu.